Japanklub

Pouze pro členy klubu!

Pro vstup do diskuzního fora je třeba se zaregistrovat!
Použijte,prosím,tento formulář!

8-11.4.2010 Brazílie

Brazílie,
je pro nás Evropany země vzdálená a exotická. Sao Paulo mě přivítalo deštěm. Po chvilce čekání na letišti jsme jeli do Jundalíí. Vysvitlo slunce a bylo možno vidět krajinu kolem silnice, lemovanou kvetoucími stromy a keři. K vidění bylo mnoho banánovníků / na některých byly květy/ množství palem, papajovníků a dalších mě, neznámých dřevin. Kopce byly vysoké a zelené. Celkový dojem úžasný.
Všichni rozhodčí byli ubytovaní v pěkném hotelu. Složení bylo vskutku mezinárodní , Kostarika, Argentina,USA, Kanada, Brazílie, Česká republika.
Výstavy se konaly nedaleko města Jundalli v krásném prostředí, kde se nacházela velká vzdušná hala, ve které byly rozmístěny 4 výstavní kruhy. Další kruhy byly rozmístěny na otevřeném prostranství. Byly to čtyři dny, ve kterých se pořádaly 4 výstavy. Jednalo se o Speciální výstavy pro jednotlivá plemena, Panamerickou výstavu, Národní výstavu a Mezinárodní výstavu.
Pro mě, Evropanku, to byl velice nezvyklý způsob výstavy – v průběhu jednoho dne mohl pes absolvovat čtyři výstavy u čtyř různých rozhodčí, tj. prošel Speciální výstavou, Panamerickou výstavou, Národní výstavou a Mezinárodní výstavou, při čemž speciální výstavy probíhaly po všechny čtyři dny.
Na závěr třetího dne se konaly závěrečné soutěže z Panamerické a Národní výstavy. Do závěrečného kruhu, který byl jeden, tak vlastně nastupovali vítězní jedinci z Panamerické výstavy a vzápětí nastupovali téměř stejní jedinci z Národní výstavy . Systém je stejný jako u nás. Hodnotilo se podle skupin FCI 1 – 10 a národní plemena do pátého místa. Rozdíl je v tom, že při výběru BIS se vybral první jedinec a na jeho místo nastoupil jedinec , který se umístil na druhém místě ve skupině a tím v závěrečném kruhu bylo stále deset jedinců. Takže do vítězné pětice se mohlo dostat více jedinců ze stejné skupiny FCI, což v Evropě možné není .
Závěrečné kolo těchto dvou výstav hodnotil vždy jiný rozhodčí. Pro mě, která je zvyklá na evropské výstavy, byla nezvyklá skutečnost, že rozhodčí, kteří hodnotili BIS byli ve společenském oděvu, pánové ve smokingu a dámy ve večerním úboru. Výstava skončila kolem jedenácté hodiny noční.
V průběhu čtvrtého dne se konala jejich nejvýznamnější výstava, a to Mezinárodní výstava se zadáváním titulu CACIB a do kruhů přicházeli psi, kteří ještě nebyli posouzeni v uplynulých třech dnech výstavy. Souběžně s touto výstavou ještě pokračovaly speciální výstavy jednotlivých plemen. Posuzování v kruzích skončilo kolem třetí hodiny. Během krátké chvíle se připravil velký finální kruh a následovaly závěrečné soutěže. Systém byl stejný jako předchozí den. Pánové, kteří posuzovali některou ze závěrečných soutěží byli ve smokingu a dámy ve večerním úboru. Na této velice prestižní výstavě jsem měla tu čest, že jsem vybírala nejlepšího jedince výstavy – BIS.
Skončil výstavní maraton a někteří rozhodčí odjížděli po výstavě, hlavně domácí , část nás zůstávala ještě další dni, podle toho, jak kdo měl zajištěnou cestu domů.
Měla jsem volný čas a tak mi byla nabídnuta návštěva chovatelské stanice. Tato stanice nebyla daleko od města. Umístěna v pěkném prostředí s kvetoucími stromy, keři, palmami a banánovníky, s velkými volně žijícími papoušky. Sama stanice měla dva domy. Jeden, ve kterém žili staří psi, měl velký zastřešený prostor, jako ochrana před sluncem a případnému dešti , s nízkým plůtkem , přes který je možno vidět okolí. Psi byli přistřiženi a volně pobíhali.
Dále tam byl velký dům s různými výklenky, prosklený na severní straně, s posunovacími okny. Toto bylo chovatelské zařízení s mnoha boxy na odchovy štěňat a umístění chovných jedinců. Výstavní psi i feny byli umístěni zvlášť – blízko tréninkové haly, která byla zastřešená s elektricky odsouvanou střechou, tak, jak, kdy bylo třeba. Byl tam samostatný sklad krmiva, karanténní místnost, na několika místech bylo možno psi koupat a upravovat. Všude čisto, ale je to jako všude, na jedné straně začnete uklízet a než dojdete na konec , můžete začínat znovu. Odhadem v této chovatelské stanici žilo kolem 150 psů a několik lidí, kteří pečovali o chod celého komplexu. Po této návštěvě jsme odjeli do Sao Paula a pomalu jsem se chystala na návrat domů. Zbylo pár pěkných dojmů, vzpomínek a zážitků.
Bohužel, japánek se na výstavě neobjevil ani jeden a co mě velice překvapilo, že domácí plemeno Brazilská fila bylo zastoupeno jen dvěmi jedinci, a to ve třídě otevřené a mladých.

Olga Dolejšová