Japanklub

Pouze pro členy klubu!

Pro vstup do diskuzního fora je třeba se zaregistrovat!
Použijte,prosím,tento formulář!

Genetické minimum

Genetické minimum
Genetické minimum WORD

dodala Olga Dolejšová

Belgie 15.–16.5.2010

Wieze
Letiště Zaventem nás v pátek ráno přivítalo lehce podmračeně. Během cesty do Aalstetu se počasí zlepšilo, takže byla možná i procházka městem. Aalstet je menší město s typickými cihlovými stavbami , pěkně upravenými předzahrádkami, kde vše již kvetlo.
V sobotu ráno rozhodčí a někteří z pořadatelů výstavy společně odjeli na výstavu do městečka Wieze, kde se konala dvoudenní výstava CAC.
Výstava se konala ve dvou halách. Ve větší výstavní hale se nacházeli stánky s občerstvením pro vystavovatele, hračky, kosmetika , pamlsky, krmení a ostatní věci pro psi, včetně nejrůznější ch dárkových předmětů s psí tématikou. V této hale se nacházela také část kruhů a následně i kruh závěrečný.
Kruhy byly prostorné a po celé ploše kruhu byly položené koberce. Jedinou nevýhodou bylo, že koberce byly zhruba 120 cm široké a slepené lesklou páskou, což dělalo mnoha jedincům problémy , pásku přeskakovali a v pohybu vypadávali z rytmu. Posuzování probíhalo stejně jako u nás s těmito rozdíly:
ve třídách se zadávalo pouze pořadí 1 – 4 a titul CAC byl zadáván nejlepšímu jedinci z mezitřídy, otevřené a vítězů a to pouze jeden pro všechny třídy, rovněž tak byl přiznáván i titul r. CAC. Mladí jedinci obdrželi pouze pořadí 1 – 4 a pes i fena s titulem V 1 si nastoupili o nejlepšího mladého jedince. Další výjimkou bylo to, že se nepsaly posudky, pouze se stanovilo pořadí. Ostatní již probíhalo jak jsme zvyklí , pes i fena kteří měli CAC, nejlepší mladý jedinec a nejlepší veterán nastupovali o BOB.

Po skončení posuzování v jednotlivých kruzích začali závěrečné soutěže, kde oproti našim výstavám nastupovala i štěňata, dorost a nejlepší mladí jedinci a bylo pro ně stanoveno pořadí 1 – 5. Ostatní soutěže byli stejné jako u nás.
Bohužel Japánci byli jen 3. Vystavovali je manželé Hereboutovi z Holandska.

Výsledky:
rozhodčí: Reinelt Gebauer L. D

Pes třída šampionů 839 Nohbudo von Reifra
NHSB 2621058
V 1 CAC
o. Valerma Utsukushi
m. Grafin Trude von Reifra

Feny třída otevřená
840 Witchiepoo von Reifra
NHSB 2699745
V 2 r.CAC
o. Red Magic von Reifra
m. Shannon Classicwon

841 Randalets Sumire
NSHB 2706703
V 1 CAC BOB
o. Randalets Miracles do Happen
m. Touche´s Bit of Bubbly


Olga Dolejšová

Japanchin v ZOO

Dnešního dne, tj. 15.5.2010, se uskutečnil výlet do ZOO Praha za účasti "Japanářů" a "Kingařů".
Den byl velice příjemný, i když občas vítr zastudil, nikdo z přítomných si počasím nenechal den znepříjemnit.
Doufám, že akce tohoto druhu budou častější, protože tento sobotní den byl opravdu velice vydařený.

Jana Pechanová

8-11.4.2010 Brazílie

Brazílie,
je pro nás Evropany země vzdálená a exotická. Sao Paulo mě přivítalo deštěm. Po chvilce čekání na letišti jsme jeli do Jundalíí. Vysvitlo slunce a bylo možno vidět krajinu kolem silnice, lemovanou kvetoucími stromy a keři. K vidění bylo mnoho banánovníků / na některých byly květy/ množství palem, papajovníků a dalších mě, neznámých dřevin. Kopce byly vysoké a zelené. Celkový dojem úžasný.
Všichni rozhodčí byli ubytovaní v pěkném hotelu. Složení bylo vskutku mezinárodní , Kostarika, Argentina,USA, Kanada, Brazílie, Česká republika.
Výstavy se konaly nedaleko města Jundalli v krásném prostředí, kde se nacházela velká vzdušná hala, ve které byly rozmístěny 4 výstavní kruhy. Další kruhy byly rozmístěny na otevřeném prostranství. Byly to čtyři dny, ve kterých se pořádaly 4 výstavy. Jednalo se o Speciální výstavy pro jednotlivá plemena, Panamerickou výstavu, Národní výstavu a Mezinárodní výstavu.
Pro mě, Evropanku, to byl velice nezvyklý způsob výstavy – v průběhu jednoho dne mohl pes absolvovat čtyři výstavy u čtyř různých rozhodčí, tj. prošel Speciální výstavou, Panamerickou výstavou, Národní výstavou a Mezinárodní výstavou, při čemž speciální výstavy probíhaly po všechny čtyři dny.
Na závěr třetího dne se konaly závěrečné soutěže z Panamerické a Národní výstavy. Do závěrečného kruhu, který byl jeden, tak vlastně nastupovali vítězní jedinci z Panamerické výstavy a vzápětí nastupovali téměř stejní jedinci z Národní výstavy . Systém je stejný jako u nás. Hodnotilo se podle skupin FCI 1 – 10 a národní plemena do pátého místa. Rozdíl je v tom, že při výběru BIS se vybral první jedinec a na jeho místo nastoupil jedinec , který se umístil na druhém místě ve skupině a tím v závěrečném kruhu bylo stále deset jedinců. Takže do vítězné pětice se mohlo dostat více jedinců ze stejné skupiny FCI, což v Evropě možné není .
Závěrečné kolo těchto dvou výstav hodnotil vždy jiný rozhodčí. Pro mě, která je zvyklá na evropské výstavy, byla nezvyklá skutečnost, že rozhodčí, kteří hodnotili BIS byli ve společenském oděvu, pánové ve smokingu a dámy ve večerním úboru. Výstava skončila kolem jedenácté hodiny noční.
V průběhu čtvrtého dne se konala jejich nejvýznamnější výstava, a to Mezinárodní výstava se zadáváním titulu CACIB a do kruhů přicházeli psi, kteří ještě nebyli posouzeni v uplynulých třech dnech výstavy. Souběžně s touto výstavou ještě pokračovaly speciální výstavy jednotlivých plemen. Posuzování v kruzích skončilo kolem třetí hodiny. Během krátké chvíle se připravil velký finální kruh a následovaly závěrečné soutěže. Systém byl stejný jako předchozí den. Pánové, kteří posuzovali některou ze závěrečných soutěží byli ve smokingu a dámy ve večerním úboru. Na této velice prestižní výstavě jsem měla tu čest, že jsem vybírala nejlepšího jedince výstavy – BIS.
Skončil výstavní maraton a někteří rozhodčí odjížděli po výstavě, hlavně domácí , část nás zůstávala ještě další dni, podle toho, jak kdo měl zajištěnou cestu domů.
Měla jsem volný čas a tak mi byla nabídnuta návštěva chovatelské stanice. Tato stanice nebyla daleko od města. Umístěna v pěkném prostředí s kvetoucími stromy, keři, palmami a banánovníky, s velkými volně žijícími papoušky. Sama stanice měla dva domy. Jeden, ve kterém žili staří psi, měl velký zastřešený prostor, jako ochrana před sluncem a případnému dešti , s nízkým plůtkem , přes který je možno vidět okolí. Psi byli přistřiženi a volně pobíhali.
Dále tam byl velký dům s různými výklenky, prosklený na severní straně, s posunovacími okny. Toto bylo chovatelské zařízení s mnoha boxy na odchovy štěňat a umístění chovných jedinců. Výstavní psi i feny byli umístěni zvlášť – blízko tréninkové haly, která byla zastřešená s elektricky odsouvanou střechou, tak, jak, kdy bylo třeba. Byl tam samostatný sklad krmiva, karanténní místnost, na několika místech bylo možno psi koupat a upravovat. Všude čisto, ale je to jako všude, na jedné straně začnete uklízet a než dojdete na konec , můžete začínat znovu. Odhadem v této chovatelské stanici žilo kolem 150 psů a několik lidí, kteří pečovali o chod celého komplexu. Po této návštěvě jsme odjeli do Sao Paula a pomalu jsem se chystala na návrat domů. Zbylo pár pěkných dojmů, vzpomínek a zážitků.
Bohužel, japánek se na výstavě neobjevil ani jeden a co mě velice překvapilo, že domácí plemeno Brazilská fila bylo zastoupeno jen dvěmi jedinci, a to ve třídě otevřené a mladých.

Olga Dolejšová